O Středozemi

Zde se objeví informace o Středozemi, které všichni znají a jsou relevantní pro hru a tedy by si je měli všichni alespoň jednou přečíst.
Všechny další informace, které máte z filmů, knih či jiných zdrojů klidně ve hře použijte. Pamatujte jen na dvě věci:
Vaši spoluhráči nemusí vědět vše. Pokud mluvíte o všeobecně známé věci pro Středozem (která tu není uvedena), ale váš spoluhráč o tom neví nic, nedělejte z toho vědu. Prostě není takový fanoušek Středozemě jako vy.
Nehrajte si na proroka. Časovvě hra probíhá ve chvíli, kdy Thorinova výprava již dorazila někam do Ereboru. Nemá smysl okolí oslňovat informacema pro hru nezajímavýma, které se teprve stanou.

Kde se hra odehrává

Budeme se nacházet v divočině mezi Temným hvozdem a Mlžnými horami. Území je to dostatečně divoké, v okolí není žádné velké město či moc, která by mohla vládnout. Umístění dovoluje hrát všechny možné rasy ve Středozemi.

Datace

Nacházíme se v roce 2941 třetího věku. Pokud chcete použít i den a měsíc, použijte ty české. Hra se tedy odehrává ve dnech 3. (2.) července až 5. července roku 2941.
2770 - Drak Šmak ničí Dol a Erebor, obsazuje Osamělou horu. Dolské pevnosti chránící obchodní stezku podél severního okraje Temného hvozdu jsou opouštěny a dále je využívána cesta skrz Hvozd.
2924 - Kníže Eradan z Vřesů s většinou svých lidí opouští Vřesovou citadelu v Temném lese a odjíždí do Gondoru.
2926 - Skupina ozbrojenců z družiny knížete Eradana, vedená kapitánem Berekem přijíždí do kraje, hledá knížete a Vřesovou citadelu. Dělá problémy a nakonec se ztratí v lese.
2931 - Leifr a jeho kmotři odchází z kraje, aby se na deset let přesně toulali po Středozemi. A kdo cestuje, mohl o nich slyšet.
2941, jaro - celá tvrz Starý brod opouští kraj, také probíhá pravidelná obměna posádky tábora Vlčí pevnosti, hraničáře, kteří dorazili můžete potkat i teď
2941 - současnost, hra.

Zvyklosti, tradice, pověry

Zvyklosti lidí z Bystřiny

Lidé Bystřiny osídlili svůj současný domov před dlouhou dobou – tak dlouhou, že už není nikdo, kdo by si to pamatoval, dokonce ani nikdo, kdo znal nějakého zakladatele. Povídá se, že jeden z jejich předků byl jeden z Dúnadanů a místní lidé jsou na tento původ velmi hrdí.
Vesničané jsou pověrčiví lidé. Nemají náboženství v pravém slova smyslu, ale uctívají mnoho bytostí či míst. Obecně uctívají ducha tekoucí vody, ducha stromů, ducha cest, větru a téměř všech úkazů v jejich okolí. Tato víra ale není nijak vynucovaná – každý má potřebu ji projevovat různě a kromě menších hádek, obvykle mezi rodiči a neuctivými potomky, nedochází ke konfrontacím. Velmi silnou úctu ovšem pociťují všichni lidé z Bystřiny k duchům svých předků. Je mnoho děsivých pověstí o tom, jak zemřelí předkové potrestali člověka, který se k nim choval neuctivě. Tato představa je natolik vžitá, že se jen málokdo odváží zjišťovat, co je na ní pravdy.
Právě kvůli duchům zemřelých požívá ve vesnici velké úcty zaříkávač a jeho učedník, kteří umí s předky hovořit a, pokud je to nutné, je i uklidňovat.
Dalším důležitým bodem soužití lidí v Bystřině je čest. Místní se u tohoto zvyku odkazují na svého dúnadanského zakladatele. Rituály cti jsou běžné jak pro významné činy, tak pro téměř rutinní život v osadě. Je zvykem, že dívka předtím, než se zaslíbí nápadníkovi, ho vyzve k nějakému činu, kterým jí dokáže svou lásku, například: „Pokud mě miluješ, předstoupíš za soumraku ke dveřím mého domu, třikrát udeříš do dveří a pak políbíš práh.“ Samozřejmě jde především o to, aby svůj zájem přišel vyjevit dívčiným rodičům. Jsou dokonce i běžnější výzvy. Stává se poměrně často, že rodiče v hněvu vyženou své potomky z domu, dokud se neomluví. I přes určitou rutinnost tohoto rituálu ale většina obyvatel Bystřiny stále vnímá jeho důležitost. Podmínka, která byla vyřčena – i když v záchvatu hněvu – musí být dodržena. Ustoupit ze svého požadavku nebo prominout jeho nesplnění je velká potupa. A obyvatelé Bystřiny jsou velmi hrdí lidé, kteří si na své cti zakládají.
Bystřinu vede rada devíti (v současnosti čtyř) – původně se jednalo o zakladatelské rody, nicméně krev se už dávno tak promísila, že se dá často jen stěží určit, kdo je komu příbuznější. Rod je dědičný přes syna, ale pokud to jinak nejde, může ho vést i žena. Vždy jednou za cyklus (nebo po úmrtí) dochází k volbě starosty. Ten se vždy volí z vůdců devíti rodů a starosta pak má na starosti chod vesnice. Zároveň ho však všichni velmi chovají v úctě. Volba probíhá hlasováním. Každý rod má jeden hlas, vůli rodu přednáší vždy vůdce. Je zvykem, že rod nikdy nehlasuje sám pro sebe, zároveň však vždy musí vyjevit svou vůli.
Sňatek je v Bystřině velmi důležitým obřadem. Vesničané jsou monogamní, svazek spojují před duchy předků a odvolávají se na jejich svědectví. Porušit takový svazek je považováno za velmi nevhodné. Ačkoli menší nevěry jsou i tak veřejností spíše promíjeny, opustit svazek se považuje za velkou hanbu jak pro pár, tak pro rody, ze kterých pochází.
Sňatek spojuje zaříkávač. Se spojením dvou mladých lidí by měla souhlasit hlava jejich rodu, popřípadě rodiče, pokud nepatří k devíti.
Nejspíš nejdůležitějším obřadem je pro Bystřinu pohřeb. Jedná se o okamžik, kdy duše přechází z těla k předkům a podle toho, jak se lidé k zemřelému zachovají, na ně také on bude nahlížet po smrti. Samozřejmě čím významnější je zemřelý, tím uctivěji pohřeb probíhá. Tradicí je, že zemřelý je za tmy odnesen na márách na místo posledního odpočinku. Průvod vede zaříkávač, za ním následuje rodina nebožtíka, poté máry a za nimi jeho blízcí (nebo také
celá vesnice, pokud zemře vůdce rodu). Rodina mrtvého poté hlídá u jeho těla a i jinak vyjadřuje svůj hluboký zármutek. Obzvlášť tato část je považována za velmi důležitou, protože lidé Bystřiny věří, že štěstí rodu je velmi odvislé od toho, jak moc pláčou jeho pozůstalí.

Nebuď jako Thal!

Vžila se průpovídka “nebuď jako Thal”. Když byl někdo označen za “Thala”, byla to v podstatě urážka, upozornění na nějakou charakterovou vadu. Thal je charakterizován jako zbabělec, pohodlný člověk, samolibý nebo až záludný. Když se někdo vyhýbá nějaké povinnosti, je to Thal. Když někdo selže vlastní neschopností, protože se dost nesnažil, je to Thal. Pokud někoho chcete označit za polovičatého, neupřímného nebo pyšného, zkrátka koho nemusíte úplně vystát – ale máte k tomu konkrétní důvod – řeknete, že je to Thal. Historicky to souvisí s pádem Dolu, kdy Thal byl tím, kdo ze zbabělosti, pohodlnosti a neschopnosti zanedbal obranu města a odsoudil stovky lidí k záhubě.

Vlčí stezka

Jde o zvyklost Dolanů z Vlčí pevnosti. Neví se přesně o co jde, ale jisté je, že čas od času (jednou za pár let) kvůli tomu odvedou nějakého mladého muže z Bystřiny. Asi do Pevnosti na výcvik. Na oplátku Pevnost zajišťuje ochranu Bystřiny.

Lidé

Maršál Sokol

Společným idolem všech Dolanů, částečně komickým, je legendární Maršál Sokol. Ten měl vést vojska Dolu proti 1 012x velké přesile, vynalézt pochod (jak se zpívá ve slavné písni “Sokol dal rozkaz jít, po nohách, po nohách, Sokol dal rozkaz jít, po nohách..:”) a když se má mluvit o hrozném hustci, tak se řekne Maršál Sokol.

Radagast

Většina z místních i mnozí přespolní alespoň okrajově slyšeli o tom, že ve Hvozdu, v Rhosgobelu, což je přibytek ukrytý mezi stromy, přebývá prý mocný čaroděj Radagast. Dokáže snad dokonce komunikovat se zvířaty a cítí, když je Hvozd v nebepečí. Někteří místní ho dokonce už mohli i spatřit, jak si to ve svém hnědém klobouku rázuje lesem. Kdo ví, kolik je na pověstech pravdy a co je jen výmysl pro děti.

Teleri

Starobylý elfský rod, který je považován za vymizelý. V dávné minulosti se mezi elfy odehrála strašná věc. Elfský rod Noldor tehdy požádal rod Teleri o vydání lodí, aby mohl do Středozemě pronásledovat Morgotha, Teleri ale byli mírumilovní a nechtěli se zaplést do válku a lodě odmítli vydat. Noldorští elfové si je nakonec vzali násilím. Tento brutální masakr rodu Teleri byl nazván prvním Zabíjení rodných. O utrpení Teleri jsou skládány písně a jejich potomci to vždy brali jako křivdu, kterou lze napravit opět jen krví.

Lesní elfové

Ve Hvozdu žijí Lesní elfové. Původem většina z nich patří mezi Nandor, vládnoucí třída ale patří mezi Sindar. Obě skupiny pocházejí z rasy Teleri.
Lesní elfové jsou popisovaní jako méně moudří a vznešení, než ostatní elfové. Nesnášejí trpaslíky, ale mají poměrně dobré vztahy s lidmi, se kterými často obchodují. Vyznají se dobře v přírodě a zvířatech.

Události

Oslava začátku léta

V pátek večer - cca od deseti proběhne v Mezilesí slavnost,prosím všechny, co nejsou pozváni, aby tam zbytečně necajdali, podle mě bude dobrý, když se bude hrát na více místech. Pokud má nějaká skupina, nebo jednotlivci pocit, že by ta měli být a něco řešit, ať se mi ozvou nějak to vymyslíme.

Dolské obědy

Zvykem vojáků ze Starého brodu bývalo svolávat všechny vojáky, kteří zrovna nebyli na klíčové hlídce na společný oběd v pevnosti. Jak lidé ze Starého brodu prorůstali s místními, začala se ze společného oběda čím dál tím více stávat tradice která lákala přátelé i známé ze širokého okolí. Od té doby, co na Starém brodu ale nejsou vojáci, tradice samozřejmě utichla.

Místa

Starý Brod

Jedno z mála míst, kde lze široko daleko překročit řeku býval Starý Brod. Na něm také před mnoha a mnoha lety vzniklo dolská posádka, která vybírala mýtné a starala se o provoz na staré, čerstvě nepoužívané kupecké stezce. O místní se až na pár výjimek příliš nestarali a místní je brali za samozřejmost.
To se změnilo, když před několika měsíci přišli trpaslíci vedení Thorinem Pavézou, strávili na Starém Brodě pár nocí…a pak společně s celou posádkou odešli pryč. Přechod přes řeku tak zůstal nestřežen a ve zbytku dokonale vyprázdněné pevnosti se teď jen prohání vítr.

Rhosgobel

Příbytek čaroděje Radagasta. Prý je někde daleko na jihu Hvozdu a nikdo neví, jak se k němu dostat.

Dol Guldur

Starobylá pevnost na jihu Temného Hvozdu. Je poměrně daleko a moc se neví, jak se do ní dá dostat. Navíc se povídá, že dávno opuštěnou pevnost začala zabydlovat nějaká mocná síla a že od Dol Gulduru putují na sever Hvozdu tlupy skřetů…

Vřesová citadela v Temném lese

Poměrně hluboko v Temném lese je rozvalina tvrze. Původně v ní žil Eradan z Vřesů, šlechtic se svým rodem, družinou a služebníky. Před dlouhou dobou (17 let zpět) se sebral a odjel pryč, s většinou svých lidí. Tvrz zpustla a postupně ji začal zabírat les - a nikoliv v dobrém. Navíc co by tam kdo chodil.
Před cca 15 lety dorazila do kraje skupina ostrých a rozhodnutých lidí, kteří hledali knížete Eradana a jeho tvrz. Naštěstí po nějaké době odešli do lesa a pak už je nikdo nikdy neviděl.
Od té doby les ztemněl ještě víc a do míst, kde je tahle tvrz nikdo ani nepáchne protože není proč, je to tam nebezpečný, hnusný a blbý. Ale tvrz tam je!

Hraniční místa - Mezilesí

Lid z Mezilesí je velmi teritoriální a v určitém okruhu kolem osady jsou rozeseta hraniční místa. Poznáte je podle pověšených proutěných kroužků vypletených provázkem (podobně jako lapač snů), nějakého kamene a třeba korálků, peří nebo tak. Místa působí posvátně a ani náhodným kolemjdoucím není úplně do hovoru a spíš se chtějí území vyhnout.
Ti, co už v Mezilesí někdy byli, vědí že není dobré se na tom území zbytečně zdržovat a už vůbec ne tam lovit. Jestli něco chcete, jděte rovnou bez zdržování do osady vyšlapanými pěšinami.

Tábor vojáků z Vlčí pevnosti

Malý tábor stále obydlený zhruba desítkou vojáků z Vlčí pevnosti.
Poté co Dol padl, tak i většina pevností podél severního okraje Temného hvozdu přestala plnit svou funkci - chránit důležitou obchodní stezku. Většina byla pouze opuštěna, jiné byly obsazeny jinými skupinami.
Vlčí pevnost, jako jedna z těchto pevností, ale své povinnosti nepřestala vykonávat. Strážili jim přidělenou část cesty i když z Dolu přestala chodit materiální podpora a ustala komunikace. I stezka, kterou hlídají je téměř nepoužívaná - ostatní části jsou nebezpečné, dokonce více než cesta skrz Temný hvozd, kterou většina obchodníků v této době volí.
Vlčí pevnost se rozhodla rozšířit území, které chrání. Pro to využívá několik stálých předsunutých táborů. Ten nejzápadnější je v blízkosti vesnice Bystřina a Starého brodu.

Předměty

Elessar

Někdo mu říká také elfkam - Veliký kámen, který má v držení paní elfů z Lothlórienu Galadriel. Říká se o něm, že je v něm magická síla obrovských rozměrů, která se v tom nejmenším projevuje tak, že jsou přes něj mrtvé věci vidět tak, jako by byly opět živé.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License