Mýty A Historky

Meradice
“Při souběžném a dlouhém zahřívání mletých kořenů meradice s předpřipravenou matérií dosáhneme halucinogenních účinků vskutku potentních!”
Heribert Stoggyien, Kovirský alchymista

Meradice jsou velmi vzácné stromy, které občas rostou blízko starých elfích ruin. Dlouhou dobu zůstávaly nepovšimnuty a bez jakéhokoli účelu. Teprve před krátkou dobou byla v Koviru objevena možnost zpracování kořenů meradic skrze jednoduchou proceduru v celkem slušnou halucinogenní drogu. Jako novinka má zatím meradice jen úzký kruh uživatelů, to by se ale do budoucna mohlo změnit. V okolí Zadržav roste nemalé množství meradic, takže se tu droga již částečně uchytila. Předtím kolem meradic jen místní pásli svoje kozy, neboť pak mělo jejich mléko “zajímavou” příchuť. Zpracovaná droga je podávána ve dvou podobách - alkoholovém roztoku a mazlavé pastě, která se kouří z dýmek (fajnšmekři z vodních dýmek). O lidech, kteří Meradici nadužívají se říká, že roní modré slzy (doslova, žádná metafora).

Drápatá příšera
“Snažili jsme se dosáhnout plánovaného tábořiště nedaleko Zadržav, ale tři z našich zvědů roztrhala jakási … drápatá příšera. Ano, drápatá příšera, zapište si to. Každopádně tedy došlo ke změně plánu.”
Rotmistr Trygvaern, 2. Prapor brigády Nausicaa

Drápatá příšera, jak je známá mezi vnějšími pozorovateli (místní pro ni mají jistě poetičtější a méně popisný název) se zdá být vrcholovým predátorem lesů v okolí Zadržav. Různí se názory na to, jak přesně vypadá a k jakému druhu se hlásí. Jisté ale je, že je pekelně nebezpečná pro jakéhokoli rádoby lovce monster. Kdy se monstrum objevilo a jak s ním dokázali vesničané vycházet je záhadou.

Peresvět
“Nebe se rozsvítilo jako ve dne a zaburácelo jako sto hromů. Než jsme se rozkoukali, všude létaly kusy stromů a kamení. Polovina hradu byla pryč”
Jacek, svěděk rozpůlení Zubštejna

Peresvět byl čaroděj pocházející ze Zadržav. Čárům se naučil někde na severu, ale poté vstoupil do služeb svého pána, Abela van der Deiliaid. Jednoho dne před přibližně čtvrtstoletím ale muselo dojít k nějaké neshodě mezi čarodějem a jeho lenním pánem. Nikdo dnes neví z jaké příčiny Peresvět neudržel svůj hněv, ale hrad Zubštejn to rozseklo ve dví a nikdo z rodiny van der Deiliaid, stejně jako naprostá většina sloužících a hradní posádky, událost nepřežil. Zda Peresvět zmizel s nimi, nebo odešel pryč do světa, není známo. Mezi místními se traduje, že jeden z přeživších sloužících posbíral všechny cennosti co v troskách hradu našel a jelikož poklad nedokázal odtáhnout pryč, tak je zahrabal někde v lese.

Tři sestry
“Nejstarší měla vlasy zlaté jako slunce. Druhá rudé jako oheň. Třetí černé jako havraní peří. Proč tehdy všechny sedly na lep tomu ohnívákovi nikdo neví, akorát jsme mu všichni záviděli”
Mlynář Lomižný, mlynář (je to jeho křestní jméno i povolání)

Není to tak dlouho kdy na jednom ze Zadržavských statků žily tři sestry. Julia, Johana a Jozefa. Julia se jednoho dne zamilovala do potulného zbrojnoše. Když s ním odcházela pryč za životem jinde, tak se všichni divili a sestry záviděly. Zbrojnoš se po týdnu vrátil, s tím, že se Julia ztratila v lese. Johana sama navrhla, že se zbrojnošem půjde sestru hledat, ale všichni věděli, že si chce zbrojnoše urvat pro sebe. Když se pak zbrojnoš opět po týdnu vrátil, že Johanu zajali loupežníci, tak nikdo nechápal jak by se mohlo stát, že by s ním Jozefa odešla. Ale přesně to se stalo. Konečný osud tří sester nebyl nikdy odhalen, stejně jako identita jejich domnělého vraha.

Není-li uvedeno jinak, obsah této stránky je pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License